Abych to tak uvedl… Jednoho večera jsem si kráčel na koncert bůhvíkoho do Jazz Gallery a postupně jsem po cestě zjišťoval, že všichni kteří vypadali že půjdou taky, vlastně nakonec ani tak zdaleka nejdou. Eh, co, dorazil jsem tedy sám. Na místě byl jedinou známou tváří Charley. Účast strohá. Na pomyslném pódiu kontrabas a bicí, za kterými pomrkával Kořínek se Smažíkem, kteří jsou na jazzové galéře pečení vaření, ale ještě jedna osoba. Jistej pan Kašuba, takový legrační stařík s kytarou. No, ale pak začal hrát. Čímž uchvátil celé osazenstvo. V jeho hře bylo spoustu energie, citu i umu. Onen Kašuba učí improvizaci na Janáčkovce v Brně. Je mu sice jednasedmdesát, ale když vezme kytaru do ruky, přestanete tomu věřit. Klasický jazz, ostřejší swingové rytmy, občas zabrousí až k rocku. Když dohrál, obešel postupně celé publikum, s každým si potřásl rukou a osobně mu poděkoval, že přišel.
Zkrátka a dobře, byl to velmi silný hudební zážitek. Ukázka – osobité Kašubovo pojetí skladby od Duke Ellingtona, kterou přikládám, je krátká a proto vřele doporučuji i dalších pár volně dostupných songů na jeho stránkách.
Ale stejně studiovka nenahradí živou performance. Tudíž bych chtěl pozvat naše neexistující čtenáře 3. září do Jazz Gallery, protože dle Charleyho stránek má tento kmet a šílený jazzman v jedné osobě Tábor City opět navštívit.
jistej Smolík
Žádné komentáře:
Okomentovat