Leadera téhle kapely, jenž zve se Anton Newcombe, považuji za jednoho z nejnadanějších a nejpozoruhodnějších umělců dosud žijících-tvořících. O co víc se projeví jeho genialita v hudbě o to víc pak ale jeho šílenství v životě. Nikdy nenatočil komerční desku. Všechny členy BJM několikrát vyhodil a znovu přijal. Na svých koncertech se mlátí s publikem. A tak.
Diskografie BJM je něco neskonalého, co album to trochu jiná rovina, co song to trochu jiná kravina. Navazují na odkaz Beatles, Dylana, Velvet Underground a 60s mainly. Zkrátka, ode mě o nich neslyšíte naposledy. Co se týče obecné známosti, tak slavné to nebude, jelikož díky nepřizpůsobivosti Antona N., zůstane asi celá kapela kdesi v propadlišti dějin, kde jejich tvorbu bude znát jen několik málo vyvolených.
Odlišný kariérní postup měla kapela jejich přátel/nepřátel The Dandy Warhols. Začali taky v devadesátých letech, jenomže se dali víc, řekněme, na cestu komerce. Já osobně jim moc nefandím, ale co. První Dandyovský hit, byl singl Not If You Were The Last Junkie On Earth, který provázela tlustá smlouva a super-drahý videoklip. Prý je celý song ironický, ale i kdyby, působí rozpačitě. Navíc je tu ohromný rozpor, v době vzniku totiž ještě obě kapely vystupovaly pouze po hospodách a najednou se jedna z nich natřásala před růžovými kulisami ve studiu.
Jako odpověď na toto rozpačité zaprodání systému, BJM nahráli dnešní song. Který je chytlavý, důmyslný a propracovaný. Byla to první písnička, kterou jsem od nich slyšel a Junkie pak první od Warholů. Jedno je pokus o umělou hitovku, to druhé prostě rocknroll, hrubý a přitom pokupě-držící skvělý zvuk. No, bylo mi jasné, která kapela z nich za to opravdu stojí. Teď je to rozhodnutí i na vás.
