Když byl Manu Chao ještě mlád a nefrčel si ve své sólové kariéře, byl členem několika pozoruhodných hudebních formací. První byla rockabilly skupina „Hot Pants“, víceméně ale skončila po jednom albu. Hráli poměrně slušně, ale oproti dalším věcem u kterých Chao byl, dosti sterilně. Další štací byla skupina „Los Carayos“, která ono rockabilly začala kombinovat s trochou world music, mimo kytary tedy hrála třeba i harmonika nebo mandolína. Fungovali krátce v osmdesátých letech, nakonec se Chao spakoval a založil si kapelu „Mano Negra“, která měla ostrý etnicko-punkový zvuk a některé jejich songy vyceňuji i daleko výš než největší komerční trháky, které spáchal Manu Chao na své sólové dráze. O tom ale jindy.
„Los Carayos“ jsou právě zajímavým úkazem, kvůli tomu, že u nich lze rozpoznat onen počátek směru, kterým potom Chao pokračoval. Poslouchají se příjemně a ač nejde o nic zvlášť světoborného, mají vlastní styl a to se cení. „Rawhide“ je taková veselá vyřvávačka s jedním nechvalně proslulým motivem navrch.
jistej Smolík
Žádné komentáře:
Okomentovat