Tom Waits – Hell Broke Luce

Ovšemže, ovšemže, Waitse jsem tu oslavoval nedávno, jistě. Ale měl jsem teď narozeniny a na ně si vyšlo Tomovi album po pětileté odmlce. Tak je to snad omluvitelné. Deska se zove Bad As Me a je svěží, velmi ucelená, tradiční a přece inovativní. Waitsovi už je šedesát ale řádí jako ďábel. Krom všemožných trumpet, saxofónů, bicích se míhají kolem kytáristi jako Marc Ribbot nebo samotný Keith Richard. Zvuk je energetický, ztřeštěný, silný, rozhodně stojí za to si album sehnat a to pro skalní příznivce i smrtelníky Waitsem zcela nezasažené.

Krom Hell Broke Luce, která je krásně zkomponovaná, s ethno vokály, tleskáním, ostrým rifem, střelbou a ostrým angažovaným textem, bych ještě doporučil naprosto exstatickou, zběsilou pecku Get Lost.

jistej Smolík

Small Town Zeros - Secrets

Onehdy, když bylo ještě slunce běžnou věcí na obloze a bylo zkrátka léto se vším všudy, podváděla jsem někdy ke konci měsíce hudbu s filmem. Ale budiž mi odpuštěno, neboť jak je známo, film přináší hudbu. A dobrý film přináší dobrou hudbu. Tenhle žblept je tím pádem neúmyslně posunut na vyšší level, na level multiway žbleptů, kdy vám namísto "jen" hudby přináší jedna ku jedný hudbu i film. Koukněte se na Bellflower. Povídám vám, koukněte se na to, protože to asi bude kult, se mi zdá. Small Town Zeros jsou kalifornští mazáci míchající hiphop, triphop, dubstep a všelicos co lahodí jejich sluchu. Mají i jiné pecičky ale nejlepší bude asi vážně dubstepová Secrets, která pochází právě z Bellflower. Fakt jí mám ráda.

Dee

Tinariwen - Tenere Taqhim Tossam

Tinariwen je skupina několika legračních Tuaregů, která funguje již bezmála třicet let. Jsou angažovaní (účastnili se i nějakých těch vojenských převratů v Mali) a populární mezi „svými lidmi“, protože texty mají v berberském jazyce Tamašek a zabývají se jak aktuálními problémy, tak hodnotami touaregského života. Jejich hudba je označována za africké blues, mísí tradiční saharské prvky i západní vlivy. Ve výsledku je to moc milá, příjemně poslouchatelná záležitost. Jinak album Tasili, ze kterého je dnešní píseň, celé nahráli vprostřed alžírské pustiny. Právě o Tenere, tedy poušti, je i text. Úplně nakonec je slyšet takový podivný šum (v klipu je ještě ztlumen). To je zvuk deště, který začal při nahrávání. Jediného deště v Alžíru za posledních pět let.

jistej Smolík

Bohemian Vendetta – Enough

Tihle pomstychtiví New Yorkští bohémové jsou jednou z těch malých, zapadlých kapelek, co nahráli v šedesátých letech několik dobrých písniček, několik slabších písniček a pak už o nich nikdo nikdy neslyšel. Jejich styl je takový feel-good bigbít, občas víc psychedélie, občas víc rocknroll.

Není to nic sahající do výšin nebeských, ale poslouchají se příjemně. Takže, pusťte si jejich nejslavnější pecku, případně bonusy, ale pak už je třeba říct: Enough!

jistej Smolík

Nouvelle Vague - Killing Joke

Jsem toho názoru, že každý už má Nouvelle Vague plný zuby jak jsou všeobecně donebevolajícně přeposlouchaný. Pseudoumělečtí majitelé kváren jimi zaplňují své mezery v hudebním sebevzdělávání a že je čas od času nějaký ten tvůrce šoupne do svého artového nízorozpočtového trháčku přece taky nikoho nezabije, žejo. Zkrátka pro prvoposluchače fajn, možná i pro druhoposluchače, ale po pěti letech vás to už může trošku nasírat. V konečném efektu je ale mám asi přesto ráda, protože chtě nechtě dělají dobrou hudbu. A vám tady dopřeju mou doposud asi jedinou neoposlouchanou (společně s Human Fly) orgasticko-schizofrenickou Killing Joke (Psyche) a budu jako naivně doufat (/dělat), že jste ji ještě neslyšeli.

Dee

Skream - Midnight Request Line

YO. YO. It's Quido, back from the underground, no hacky, no carky, but check out this DUB sound. Tohle je jakoby klasika v dubstepu. Je to to, co snad poslouchaji vsichni ti lide co nemaji radi Skrillexe. Je to krasne, je to nocni a stepuje to az neznale moc. Happy Birthday!

quido

Booker T. & the M.G.'s - Summertime

Kdo by neznal Booker T. & the M.G.'s, legendární rhytm and blues, soul, instrumentální formaci? Inu, pokud by je někdo opravdu neznal, tak si teď velmi nenápadně doběhne poslechnout naprosto klasické Zelené Cibule a dělá jako by se nechumelilo. Každopádně tato kapela stojí za pozornost, neb již padesát let nás zásobuje velmi kvalitními soulovými hitovkami a vůbec.

Dnes si od nich pustíme jejich cover pravoslavné písně Summertime od Jákoba Gerschwinna (originál). Přestože se jedná o archetypální cover-song, Bookří podání je naprosto ojedinělé svým exstatickým pojetím. Bravurní práce s hammondy, citlivé bubínky a do toho kytarové tóny s jemným vibratem.

Je to dosti éterická záležitost, taková soulová vzpomínka na letní noc, vyzývající k tomu uvelebit se rozkošnicky v křesle a pokusit se zapomenout, že doopravdy je říjen, bolí vás v krku a venku zuří pršavice, plískavice, polednice a nečas k tomu.

jistej Smolík

Volta Bureau - Alley Cat

Volta Bureau je skupina 3 DJu/producentu z Ameriky. Jinak o nich vim jen, ze se mi dalsi pisnicka co od nich znam nelibila. Pisnicka alley cat je optimisticka a rytmicka a je v ni klavir, coz svedci o jeji hloubce. Je to house. Jsem dnes v cestine neobratny + nemam ceskou klavesnici. Peace out.

quido

Wavves - King of the Beach

Když jsem objevil tuto krásu, byl jsem pod vlivem jistých látek. Byl jsem touto písní překvapen, omámen a zaražen. Video bylo esteticky perfektní, Wavves vytvořili (k mému neuvěřitelnému nadšení) svět plný zábavy a tištění bankovek a kdečeho. Celé to vyvrcholilo v té části kde začnou požívat zlato, která je hudebně a psychedelicky dokonalá.

Jinak je to v podstatě jednoduchý chillwave-core-surf-rock-or-something. Note: Wavves prodávají drtičku na koření.

quido

Baths - Lovely Bloodflow

Znáte tu euforii, co zažijete, když objevíte opravdový poklad. A tím lépe, když je to poklad v podobě hudební. Naposledy se mi toto stalo, když jsem náhodou narazila na Baths. Je to napůl ambientní záležitost oplývající neuvěřitelnou líbivostí. Baths se sestává jen z jednoho člověka - kozlíka šikuly Willa Wiesenfelda, což je snad nějaký hudební X-man či co, jinak si to nedovedu vysvětlit. Mou první zkušeností s Baths byl song Animals, který jsem dlouho nemohla opustit, ale po čase mi od něj odpomohla Lovely Bloodflow (a později Hall, ale o té jindy)(všechny z jeho benjamínka Cerulean)(-mám ho naposlouchané o přesně 78,341% víc, než v pořadí druhé Pop Music/False B-Sides), kterou vám tu vnutím. (A ano, vím o tom, že jste při čtení mé trojzávorky ztratili nit. Zvykejte si.)

Dee

Elpida – Tharthei, Tharthei

Abyste se narodili s tak zvráceným jménem, jako je Ελπίδα Καραγιαννοπούλου, na to musíte být jedině Řek. Případně Řekyně (Řečice?), asi jako zpěvucha jejíž jméno našim neexistujícím čtenářům nic neříká, ovšem ve své rodné destinaci bývala svého času hlasem nejslavnějším. Pochopitelně od ní je naše dnešní Kuní hitovka. Jde o velmi veselou, mlaskavou záležitost, trochu bigbeat, značně funky, trošku psychedélie, spousta příjemných nástrojových linek, velmi pozitivní celkový feeling…

"Tharthei, Tharthei" čili "He Will Come, He Will Come" je z roku 73, ze self-titled albíčka, které je asi nejposlouchatelnější z celé Elpídiny tvorby. To co tvořila v osmdesátých letech, je dosti nepoživatelné. Ale i kdybychom ji brali jako interpreta jediného songu only (jakože spíš ano), tak si je třeba přiznat, že ten song za to ovšem vážně stojí.

jistej Smolík